Najednou už byl čtvrtek, den koncertu. Ne, nemusela jsem tam být ve dvanáct už jako někteří lidé, z jednoduchého důvodu. Měla jsem VIP lístek, který jsem ke všemu získala jen o deset korun dráž, než lístek na stání. Nakonec jsem tam dorazila chvíli před sedmou a šla jsem se usadit. Ano, byla jsem tam sama, což mi vyhovovalo.
Okolo půl osmé , přišel Ryan Keen, předskokan který byl dokonalý. Až na to, že skoro nikdo neuměl texty jeho písní, takže nikomu nezbývalo nic jiného než 'hltat' jeho písničky s otevřenou pusou. Okolo čtvrt na devět odešel a po půl deváté přišel na pódium malý zrzek s kytarou a úsměvem na rtech. Když začal zpívat první písničku 'I'm a Mess' začaly se mi hrnout do očí slzy. Nemohla jsem uvěřit, že jsem se dostala na jeho koncert. Bavil se s publikem, vtipkoval, byl prostě dokonalý. Jedna z nejlepších věcí, co mě taky na něm uchvátila byla, že neměl žádný doprovod a na pódiu jen on a jeho kytara. Jedna z nejlepších chvílí byla když začal zpívat 'Thinking Out Loud', na plátně za ním se promítal jeho videoklip k této písničce. A pak samozřejmě písnička 'Sing', Ed dokázal rozezpívat celé publikum. Jenže to byla jeho poslední písnička, takže když končila, tak už odešel, dav ale nepřestával zpívat a tak jsme všichni ještě asi minutu zpívali refrén, protože každý doufal, že by ještě mohl naposledy přijít. Nicméně se tak nestalo, takže se všichni draly k východu jak supy. Vím, že to byl jeden z nejlepších zážitků v mém životě a doufám, že sem zase někdy přijede.
Doufám, že se článek líbil :)
